Máme za sebou říjnové novoluní, které odstartovalo mimořádný čas... víte, že měl ten den stejná čísla jako Nový rok? A to 1/1/1.... Jednička je číslem početí, nového začátku, po kterém však přichází klid na správné nastavení. To jsme zažívali už na počátku letošního roku, v prvním kvartále. Nyní máme opáčko, avšak v podobě zkouškového období, jestli jsme si ten letošní rok vše nastavili správně. Jestli ta kalibrace pro další nejen měsíce, nýbrž především roky, proběhla opravdu tak, jak chceme.

Přichází nám nyní do života kolizní situace, které mají ukazovat, co není nastaveno dokonale. Můžeme se buď čertit, co se to kolem nás děje nebo po uvolnění emocí nahlédnout pod pokličku a s vděkem přijmout informaci o tom, že něco pro nás ještě nastaveno dokonale. Proto, abychom to změnili. Nikoliv proto, abychom se vztekali jako puberťák, který chce práva dospělého, ovšem povinnosti a zodpovědnost dospělého odmítá... 

Dospělost nese aspekt rozvahy, zvažování, rozhodnutí a konání, které mnohokrát potřebuje odvahu. Proto potřebujeme na zvažování, rozvažování, pochybování a kritické myšlení dostatečný klid. Proto potřebujeme v závěru roku zpomalovat, abychom jej nalezli a v něm prostor pro tento velmi dospělý proces. Skočit po hlavě a pak se nestačit divit dospělé není, to víme všichni... 🤭

Jak ale zpomalování má a může probíhat? Z fyziky i ze silnic víme, že podle velikosti vozu a hmotnosti nákladu se prodlužuje brzdná dráha. Nést na svých bedrech zátěže celého roku, blízkých kolem sebe (a mnohdy i vlastních rodů) je docela velký mazec. Proto očekávat, že zpomalíme týden před závěrem roku je z podstaty docela odvážná myšlenka. A upřímně? Za mě nerealizovatelná. Nedobrzdíme a prudký náraz nás pravděpodobně pošle do postele. V lepším případě jenom s virózou.

Prvním krokem tedy je sundat nohu z plynu. Nechtít letos ještě něco urvat. Přijmout, že některé věci zůstanou nedokončené a nechat je jít... Než začneme být aktivní v příštím roce, tak se něco "v prostoru pootočí" a buď se to stane nebo to prostě být nemá. V pořádku. Někde v tom je nějaký řád, a to že jej nevidíme neznamená, že není.

Druhým krokem je vědomé věnování pozornosti tomu, co najednou začínám vidět, co nemohlo být v té neuvěřitelné rychlosti letošního roku vidět. To, co se nachází uvnitř nás. Naše pocity, myšlenky, fyzické dojmy. Ráda tomu říkám zvnitřnění se nebo norování. Zalézt si do prostoru, kde se cítíme být nerušeni, v klidu, v pohodlí. Kde můžeme jenom být... nic víc. Tam nalezneme všechny odpovědi, které potřebujeme pro uzavření roku znát. A i odpověď "nevím" je v pořádku. Vždycky víme, jen někdy nevíme, jak to pojmenovat. Slova přijdou, zůstaňme v důvěře. ❤️ 

Třetím krokem je důvěra a vděk. Pustit staré bolístky, zrady, neúspěchy a otevření srdce i mysli důvěře, ve které si můžeme začít malovat svůj svět tak, jak si ho přejeme. Je to krásná dětská kvalita, která někde hluboko uvnitř nás je. Proto je závěr roku tak "nabušený" příběhy z dětství: Martin na bílém koni, Mikuláš, narození Ježíška... A víte, že stejně sníme a kolikrát o tom ani nevíme? Kolikrát jsme se na semaforu zamysleli a zasnili a probudilo nás až troubení druhých? Tak teď to pojďme dělat vědoměji a v prostředí, kde už nás nikdo nebude honit, nebude na nás tlačit a ani nás nevytroubí. 

Ve všech krocích můžeme mít spoustu pomocníků. Svíčky, které mají duši. Hudbu, která hladí a její tóny navozují pocit bezpečí. Vykuřovadla, jenž dovolí mysli přestat lpět a propojí nás více s naší podstatou. Pomohou nechat odejít, co odejít má.

Co říci závěrem? Zpomalování je o tom, že my jsme ti, kteří se rozhodnou sundat nohu z plynu, bez ohledu na to, jak (se) na nás někdo tlačí, abychom naopak zrychlili. Je to naše volba. Neděje se nám to. Naopak, my jsme vlastníky rozhodnutí o tom, co se bude dít dál. Rozhodujme se vědomě a bez tlaku. Svět se mezitím nezboří. A pokud by měl, stejně s tím nic neuděláme. S tím,  jak se ale právě nyní cítíme ano.

Klidný podzimní čas, milí. 🍂 A pokud potřebujete poradit, co z vykuřovadel vás podpoří právě ve vaší situací nejvíce, tak se ozvěte. Jsem tady.

Eliška

,