Přetížení je aktuální téma mnohých, bez ohledu na role, které žijí. Někoho zastihne v pracovní rovině, někoho v partnerské, někoho v rodičovské a někoho v období dospívání či vzdělávání. Svět zrychlil a s ním nároky především na naši mentální úroveň. Ta však potřebuje ctít tempo naší emoční úrovně. Jakmile dojde k nerovnováze, ve které mysl pádí vpřed, ovšem duše nestíhá, dojde k nevyhnutelnému pádu. Není otázkou jestli, nýbrž kdy a v jakém rozsahu. A jakmile spadneme, stáváme se často sami sobě sabotérem. Jakékoliv světlo na konci tunelu zhasneme, protože už nemáme sílu se zvednout, natož jít dál. Tak aby to tolik nebolelo, raději kapitulujeme. Na všechny, všechno, ale nejvíce na sebe... Pojďme si zvědomit pár věcí, které mohou našeho sabotéra pochopit, abychom nalezli ochotu a odvahu se přece jen za tím světlem vydat. Navíc, pokud je nástroj, který nás umí na této cestě efektivně podpořit.

Zkusme si představit mysl, která nese energii mužské polarity. Je rychlá, ukazuje věci ihned a jde někdy tvrdě za svým. Přesto umí být vlídná a laskavá, pakliže to s ní umíme a dovolíme, aby o nás mohla pečovat. Srdce je ženskou polaritou, potřebuje se k věcem vracet, prožívat je, na základě pocitů tvořit a konat a mít prostor to vše navnímat do poslední buňky našeho těla, které je nakonec výstupním kontrolorem. Mysl, která je spíše sprinterem (jako metaforu si představme spermii, zaměřenou na rychlost, kvantitu, výkon a ambice). Srdce, které je spíš maratoncem (metaforicky si představme vajíčko, které je vyklidněné a ví, že má na tvorbu devět měsíců, potřebuje být v bezpečí, v teple, pod ochranou a neviditelné, aby se mohlo soustředit samo na sebe). Možná si říkáte, jak jsou tyto dva sportovci kompatibilní tak, aby byli žitelní zaráz a v harmonii. Jsou. Když se vzájemně ctí, nebrání si a jsou připraveni převzít štafetu tam, kde už jeden nemůže nebo kde jiný potřebuje rychlý impulz pro nějaké rozhodnutí. Jakmile funguje jenom jeden, je to prostě na prdlačky, přátelé.

Dnešní svět svojí rychlostí primárně zapojuje naše sprintery. Abychom udrželi tempo, tak nám v kontextu všeho kolem sebe nezbývá nic jiného, než sprintovat s ním. Nicméně, můžeme (a měli bychom) v kontextu prožívání sami sebe dát prostor maratonci. Ve chvílích, kdy jsme sami se sebou zpomalit a nechat věci tvořit. Bez tlaku na výkon, v bezpečí, v klidu a s pokorou k procesu, který někdy může trvat. Otázkou je: umíme si takový čas v každodennosti vytvořit?

Není to lehké, to si pojďme říci hned na startu. Ovšem, není to nemožné. Nebavíme se o hodinách, nýbrž o minutách. Když za den věnuje desetkrát pět minut pro "sebeprožívání", mám na konci dne témět hodinu věnovanou jenom sobě. Pět minut na zastávce, pět minut na procházce, pět minut na toaletě, pět minut pod sprchou... fantazii se meze nekladou. Ochotě ano. No, a když ochota chybí, sídlí v nás naštvaný sabotér.

Děje se to dospělákům, děje se to dospívajícím... Jak jsem psala, žijeme v intenzivní době. Tu asi nezměníme. Můžeme však změnit své sabotéry, aby nám bylo v životě lehčeji, tím že přepneme alespoň někdy ze sprintera do maratónce. Pokud tedy chceme mít svůj život na dlouhý běh a ve zdraví. Fyzickém, mentálním i emočním. Jak tedy konkrétně na to?

První cestou je uvědomění si, že nikoliv svět kolem mě, systém, lidé, vláda, nýbrž já sama sobě dělám sabotéra a blokuji pozitivní si změny. Že své konání je podřízeno tomu venku a není doplněno konáním pro sebe. Pro sebeprožívání. Pro zastavení se. Pro vnímání toho, co je uvnitř těla, které nás nese životem. S tímto uvědoměním můžou přijít emoce spojené s pocity viny, jak jsme to mohli tak dlouho sami sobě dělat a dovolit. Pocity jako lítost, hluboký žal, smutek, sklíčenost a bezmocnost s bezradností. Pocit opuštěnosti sami sebou. Může přijít emoční kotrmelec, ve kterém se bude hlava a její "dobře míněné rady" prát se srdcem. JE TO V POŘÁDKU! Nechejme vše proběhnout, ukázat se, odžít a propustit. Pohlédnutí na to, jak dlouho jsme něco dovolovali, aniž bychom si dovolili říct, že stačí, může být bolestné a plné slz. Dovolme, ať jsme na chvíli v křehkosti a necháme vše se udít... Jenom buďme. Nechejme vše bolavé v nás, aby odteklo pryč. Tak dlouho, dokud neucítíme pocit prázdnoty. Ano, sylšíte dobře. Stavu, ve kterém není nic, ani pozitivního, avšak ani negativního. Je to jako neutrál u auta. Možná ještě něco dojíždí, ale vše se děje ze setrvačnosti, dobíhání. Nestojí nás nic žádné usílí. Jen jsme. To je bod, ve kterém řekneme totálně vyčerpanému sprinterovi, že už může zastavit. To neznamená, že už nikdy nebude běhat, ale tenhle závod právě skončil.

To je přesně ten bod, ve kterém začneme sbírat sílu pro všechna naše budoucí rozhodnutí. Vidíte, ještě nic nerozhodujeme. Akumulujeme sílu, dobíjíme baterky a zdroje. Jak? Každému a pokaždé jak je libo. Tam, kde je radost, tam je také dobíjení baterek. I kdyby to mělo znamenat, že se podíváme na oblíbený film z dětství nebo si pustíme Když se podaří..., od Michala Davida. Cokoliv, co v nás vyvolá vlnu radosti, lehkosti, chuti a odvahy. Tato fáze může trvat hodiny nebo také dny. Nespěchejme na sebe. Děláme neuvěřitelně důležitou práci. Dobíjíme baterky a sbíráme síly. I to je výkon. I to je úsilí. I to je aktivita. To je regenerace, kterou náš sprinter potřebuje. Může být, že první dny budeme ve svém volném čase jen sedět a čučet před sebe. Můžeme se cítit neproduktivní. Nedostateční ve svých rolích (matky, manželky, syna, otce, milence). Budeme vypnutí. Je to v pořádku. Když restartujete počítač, taky musíte počkat a nechat ho připojený na zdroj. Je to tak? Udělejme totéž. Přpojme se na zdroj a čekejme... v jeden moment totiž přijde něco, co jsme už možná zapomněli. Nuda! A s ní spojená zvídavost, touha experimentovat a zariskovat. Jupí! Jsme už téměř na konci procesu. NE, ABYSTE TUHLE ENERGII POUŽILI PRO PRÁCI A SVĚT KOLEM VÁS. JE VAŠE! A PRO VÁS!

Je nutná pro dokončení restartu. Vše, co na ní chceme stavět, by mělo být o nás. Pro nás. Protože pak dokážeme fungovat i pro jiné, ať už je to rodina, práce nebo komunita.

V ní najdeme možná dávno zapomenutý pocit "la dolce vita" (šťastný život) a ten má v sobě obrovskou ochotu jít za světlem v tunelu. Ten je přesně tou energií, která si je vědoma dlouhé cesty, za kterou nás ale táhne zvídavost, odvaha, ochota, důvěra a zároveň má v sobě pokoru k procesu. Probouzí se maratonec. Pracuje s rozvržením síly, pracuje se zaměřením na své mentální pochody, pracuje s orientací na příští krok, nikoliv na cíl.

Teď už nám stačí jediné.

Víte, co mají oba sportovci společné a kde najdeme jejich harmonii, synchronicitu a synergii? Krok. Ano, slyšíte správně. Je to krok. Krok za krokem, aby každý došli ke svému cíli. Takže stačí je střídat. Sprinter, maratonec, sprinter, maratonec... Nic víc, nic míň Jasně, někdy zblbneme a budeme chvíli hopsat jednou nohou vpředu třikrát ze sebou, ale když si budeme vědomi této rovnice, tak to prostě dorovnáme. Už ale nikdy nedovolíme, aby tomu bylo jinak. Abychom byli sprinterem, který očekává výdrž maratónce! Čekali jste sofistikovanější radu? Nebude. Ty nejjednodušší věci mají totiž vždy největší dopad. A když se k tomu přidá radost z toho, co právě děláme (vzpomeňme si na chytrou matku Přírodu a její systém početí), vypadá to na krásný, radostný a tvořivý živote. Bez sabotérů, i když třeba po cestě zapadneme do nějakého toho tunelu.

Když se mysl změnám ze strachu brání, umíme ji velmi vlídně obejít. Skrze čich. Ten nás totiž vede přímo do pocitů (vzpomínek), které nám připomenou kým jsme nebo nejsme a jak se ve svém životě chceme cítit. Na tuto podporu je parádní směs Motivace a úspěch, která v sobě nese rovnováhu mezi vnitřní motivací a vnějším pohybem (konáním) a také rovnováhu při práci s časem. Někdy je totiž největším úspěchem věci neuspěchat. Najdete ji skladem v e-shopu.

Budu ráda za váš komentář, jak to máte, jestli vám tento článek vnesl do života nějaké poznání nebo cokoliv jiného. Chci tvořit s vámi a pro vás. Nejen sama pro sebe. 😇

Tak se mějte krásně! ❤️

Eliška & Očistné vůně

Vykuřování je prastará technika, která měla mnoho úrovní. Od mystiky, noření se do hloubek bytí, přes zahánění zlých démonů až po léčení duše, těla až po propojování se jemnohmotnými průvodci a ochránci. Při zdánlivě nedávném znovuobjevování bylo často vykuřování propojováno na mnohé rituály a je to využití krásné.

Pomáhá si zvědomit hodnoty, které jsou pro nás důležité. Propojit se se svým srdcem i duší. Vyčistit energetické nánosy, které sbíráme na cestě životem. Nebo třeba ukončit či propustit staré vzorce, zvyklosti, zlozvyky nebo postoje, které jsme převzali ze svých rodin, avšak nám samotným už dávno neslouží a neprospívají.

Čím dál více se ale tato technika začíná dostávat i k racionálně uvažujícím lidem, kteří se z různých důvodů spiritualitě brání. A mají na to svaté právo. Přesto se dostávají na limity kongnitivních a racionálních nástrojů, které neumí pomoci při tématech týkajících se duševní zdraví. To zahrnuje nejen zdraví fyzické (pamatujete, ve zdravém těle, zdravý duch?), ale i mentální a emoční. Nepohoda těchto úrovní našeho bytí, se kterými pracuje jak spirituální, tak i vědecký svět, se pak promítá do celkového stavu našeho duševního zdraví. Emoční přejídání, syndrom vyhoření, panické ataky, sebepoškozování, závislosti různých druhů nebo zdravotní problémy pak mohou být výstupem dlouhodobé nerovnováhy. Nějaké disharmonie, kterou neumíme často najít nebo pojmenovat. A pokud to "nevidíme", nemůžeme to ani řešit a vyřešit. 

To je přesně ten moment, kdy dává smysl sáhnout po mocném nástroji jménem vykuřování a přizvat si do každodennosti vykuřování terapeutické. Jeho znakem je téměř nepatrný dým, který nemusí být na první dobrou ani vidět. Přesto je jeho síla obrovská. Přes náš smysl jménem čich jde přímo do buněčné paměti, odkud umí připomenout, že máme v sobě, ve svém žití, ve své duši nějaké nevyřízený, neukončený, nedoléčený dluh. Ne směrem k někomu, nýbrž směrem k sobě.

Ze situací, kdy jsme se vzdali, odevzdali a předali vládu nad námi samotnými někomu jinému. Protože jsme byli příliš malí, slabí, nevědomí, ustrašení, zranění, zrazení nebo cokoliv jiného. Není důležité proč se tak stalo. Důležité je vědět, že to nikam nezmizelo, a že je na nás, jestli budeme ochotni otevřít tu pomyslnou truhlu s těmi bolístkami a bolestnými pocity a uvolnit emoce, které na to nasedají.

Že pocity a emoce jsou totéž? Nejsou. Proč? Uvidíte člověka, který prožívá emoci hněvu. Zeptáte se ho na co, uvnitř cítí a on vám řekne, že ponížení. Jiný vám v ten stejný okamžik řekne, že přehlížení. Další vám řekne, že nedocenění. Pod hněvem, který je emocí, jsou různé pocity, jenž odpovídají našemu autentickému prožívání. A tam leží naše emoční dluhy. Tam jsou schované situace, kdy jsme něco cítili a nedovolili jsme si to skrze emoci dostat ven.

A dluh, který není splacen, je pořád dluhem. A pořád se nám připomíná. A nejčastěji, když se nám to hodí úplně nejméně.

Přichází na řadu terapeutické vykuřování. Ve chvílích, kdy je nám všelijak, smutno, mizerně, máme splín a vlastně možná ani nevíme proč. Škrtneme zápalkou a necháme vůni, ať na pícce roztančí vonný dým. Jemně, neznatelně se začne dotýkat našeho srdce a začne uvolňovat staré dluhy z velkých hloubek. Většinou přináší lítost, žal, smutek a další hluboké pocity. Necháme je, ať se připomenou a tentokráte dovolíme, aby se mohly přetavit do emocí a skrze emoce jako je pláč, hněv, vztek opustily náš vnitřní prostor. Aby mohl přijít klid a mír. 

Sám sobě terapeutem. V bezpečí svého domova nebo prostoru, kde je mně dobře. V plynutí, bez tlaku a očekávání. Děje se to pomalu, jako se pomalu dává do pohybu dým. 

Nevěříte, že to funguje? Zkuste to. To nejhorší, co se může stát je, že si řeknete, že je to blbina. A když ne a zjistíte, jak to parádně podporuje vnitřní harmonizaci, tak mně napište. Napište, i když si nebudete vědět rady se směsí. Jsem tady pro vás...

Do té doby se mějte krásně a klidně!

Eliška

V dnešní inspiraci se chci věnovat našemu lidskému nutkání mít vše, co si přejeme, ideálně hned. Někdy jsme tak urputní, že to dokonce házíme na vesmír a jsme nazlobeni, že se nenechá dotlačit do něčeho, k čemu ještě evidentně nedozrál čas. O čemž my ale samozřejmě nemáme ani páru… tak jsme jak děcko dupající v obchoďáku, že chce další bonbón. Že se nám to neděje?

Chce se mně říct, že se to naopak děje nám všem. Jen se nám mění kulisy a okolnosti. Jsme pod tíhou mnoha zážitků, zkušeností, obzvláště pak těch bolestných. Nalezení toho, kdy nám tenhle „čertík z krabičky“ vyskakuje nám může pomoci porozumět procesu dozrávání a tvorby daného přání, záměru či plánu. A možná už jste ode mne někdy slyšeli, že někdy úspěch znamená věci neuspěchat. Počkat si na ten pravý okamžik, jenž však není napojený na chronologický čas. Ale na čas nejlepšího dozrání.

Zkusme využít metaforu, příběh, který nám pomůže rozeznat okamžik, kdy už je všechno nachystáno a kdy není. Okamžik, ve kterém je prospěšné trochu zabrat a okamžik, kdy se na to máme ještě vykvajznout, protože bychom otevřeli staré a ještě nezahojené rány. A pouze bychom podpořili další bolestné krvácení něčeho, co se ještě mělo hojit. Ono totiž urychlení nás někdy může poslat rychlou třeba do Bohnic nebo Černovic, podle toho v jakém městě žijeme. Tak jdeme pro lepší příklad k metaforickému příběhu.

Představte si, že jste opět malým dítětem, které při nevinné zábavě jakou je jízda na kole či bruslích nabouralo a odřelo si kolínka. Bolest byla veliká, avšak těm kolem nás to připadalo jako malichernost a nedůležitost. Nedávali nám pozornost, péči ani podporu, jakou bychom v daný okamžik potřebovali. Ne proto, že by nás nemilovali nebo nestáli o to, abychom se cítili lépe, ale proto, že v jejich světě to byla maličkost, protože byly ve hře jiné karty. Život sám. První světová, druhá světová, komunisti… šlo o víc, než o odřená kolena a jejich emočně otupěné duše prožívanou bolestí a strachem neměly sílu vnímat maličkosti stejně fatálně jako v daný okamžik my. Zajistili ihned, aby byl fyzický dopad co nejmenší. Ránu omyli, vyčistili a zalepili. Nebyla už vidět. A co není vidět, jako by nebylo… Pocity toho, jak se to hojí byly čistě a jenom naše a my s nimi nechtěli nikoho zatěžovat, protože jsme rychle pochopili, že jsou naše pocity malicherné a pro druhé nedůležité. Rána se hojila někdy rychleji, někdy pomaleji a nakonec jsme uviděli, jak se začíná stroupek odlupovat. Nikdo kolem nás nechtěl ránu vidět, byly důležitější věci, a tak jsme ji nechtěli vidět ani my. Stroupek jsme tedy strhli a ouha, nebyl ten správný čas. Měli jsme počkat. Trpělivě a laskavě ke svému tělu. Ale my nepočkali… A tak tělo muselo začít makat od začátku. Opět poslat do boje bílé krvinky, imunitní systém i armádu opravářů, aby kůži začali opět „opravovat“. Hojení se prodloužilo a my si moc nepomohli. Člověk by si řekl, že nám jedna taková zkušenost stačí a příště počkáme… ale, nestačí. 🙈 Ať už se jedná o odřené koleno nebo zlomené srdce.

Začal explozivní rok, plný divoké tvořivé energie a po Imbolcu (Hromnice) cítíme úlevu v přetížení a únavě a začínáme mít alespoň občasně roupy, co bychom tak mohli udělat, změnit, nastartovat a posunout. V Kouřových nocích nám vyplavalo spousta témat (ať už těm, kteří na tom aktivně pracovali nebo i těm, kterým se to stala jako náhoda) a my můžeme mít pocit, že když už nejsme unavení tak, že padáme, tak jsme připraveni vyrazit s maximálním výkonem. A tady je zakopaný hafík. Mezi ošetřením rány a strhnutím stroupku se děje proces. Proces, který není vidět, ale o to více je důležitým! Proces, který pokud přehlídneme, otevřeme nedoléčené rány a vrátíme se možná na začátek.

Vše má svoje tempo. Každý proces má svůj vlastní timing. Je to jako dozrání jablíček na jabloni. Zkuste ji vysvětlit, že je už čas, protože loni touhle dobou už jste moštovali. 😃 Mezi ošetřením, tedy zjištěním rozsahu zranění a plným uzdravením je cesta, na které se dějí zázraky léčení. Můžeme se tomuto procesu v pokoře poklonit, přijmout ho a akceptovat jeho timing nebo jít na to hlava nehlava, s plnou parou vpřed. Jenže, hlava nehlava je objednávka na mega bolení hlavy. Minimálně letos…

Jak tedy na to? Je to jednodušší, než tušíte, přátelé. Pakliže začnu odtrhávat stroupek, tak cítím, kdy to jde a kdy nastupuje bolest nebo to začíná krvácet. Není v tom žádná raketová věda. Stejně tak se můžeme naučit cítit, jaké to pro nás je, když začneme strhávat a odhalovat něco, co ještě není připraveno. Pokud půjdeme pěkně jemně, laskavě, krůček po krůčku…Dokážeme zareagovat včas a dopřát si ještě navíc čas, který je na dokončení léčení a hojení ještě třeba. Co z toho vyplývá? Můžeme to strhávání dělat bezbolestně. Stačí počkat a ctít proces.

Zkuste si pro sebe představit, kde v životě máte nějaké to zranění, které se léčí a vy ho už už chcete mít vyléčené, rychle tu zkušenost odložit a pádit co nejdříve dále? Kde máte nutkání „to co nejrychleji dořešit“ a už se tím nezdržovat? Kde chybí pokora k tomu, že někdy naše přání není povinností pro druhé? Nechme se vést svojí intuicí a nalijme si čistého vína. A až ho vypijeme, tak si dejme nohy na stůl a počkejme, až vyprchá a my budeme moci nasednout na našeho auta jménem život a pokračovat dál. Do té doby si zkusme užít i to nicnedělání!

Eliška

Narodili jsme se do světa, ve kterém jsme nedílnou součástí všeho. Nejsme izolovaní, což rozhodně neznamená, že nemůžeme jedinečné individuality. Jsme ale "hardwarově" nastavení na komunikaci a sociální sounáležitost. A leží nám to také docela hluboce na srdci, abychom „k něčemu byli“… Jak ale nalézt rovnováhu mezi tím být užiteční pro sebe i druhé? Být či nebýt neteční k volbě druhého? Kde je to vědomý respekt a kdy k tomu přistupujeme z pozice ignorace? No, upřímně to má mnoho úrovní a tak se do nich pojďme dneska lehce ponořit…

Alfred Adler, zakladatel individuální psychologie svým pacientům s melancholií říkával: „Můžete se vyléčit za čtrnáct dní, pokud budete dodržovat tento recept. Snažte se každý den myslet na to, jak můžete někomu udělat radost. nebo mu pomoci“ – Alfred Adler

Byl si vědom toho, že pokud někomu vykouzlíme úsměv na tváři nebo sejmeme zátěž z beder, budeme z toho těžit také. Budeme cítit, že jsme schopnými, užitečnými, že někam patříme a budeme na sebe hrdí, že jsme našli odvahu k danému kroku, bez ohledu na jeho velikost.

Tyto pocity rozpouští získaný pocit méněcennosti, který jsme mnohokrát přijali v dětských časech nebo v období dospívání. Vytvořili jsme si vzorec chování, že jsme méně, než ti druzí. Nejsme tak bystří, tak rychlí, tak hezcí, tak sympatičtí, tak hbití, tak talentovaní a nevím, co ještě.

Jenže jsme byli posuzováni z úrovně univerzálních tabulek, které nebraly v potaz krásu různorodosti a diverzity, na které je postavena celá příroda, nás lidi nevyjímaje. Nebyly brány v potaz individuální talenty a dary, nebyla ocenění a docenění, která by nám pomohla do pocitu méněcennosti spadnout.

A tak jsme začali být alespoň užiteční. Začali jsme sloužit a někdy i posluhovat, abychom alespoň k něčemu byli. Někde tady začala ta nerovnováha služby z radosti a služby z rozmrzelosti. Byli jsme užiteční, protože to byla cesta k respektu a alespoň nějaké úctě. Přestali jsme ale cítit pocit, že jsme užiteční, který by nás samotné obdaroval radostí. Místo ní přicházela mnohdy právě melancholie.

Prazvláštní hluboký smutek, často bez zjevných vnějších příčin. Vkradl se do života a bral vše, co vonělo po lehkosti, radosti, naplněnosti a smysluplnosti bytí. Tady někde začínají problémy s duševním zdravím. Tady někde duše už tak moc pláče, že neví jak dál…

Alfred Adler věděl a i přesto, že tato slova pronesla téměř před sto lety, jsou platní pořád. Protože duše nezná čas ani pokrok. Je. To stačí… Nezajímá ji politická krize, digitální svět ani inovativní technologie. Je a chce být naplněná a milovaná.

Přesně tyto pocity duše prožívá, když se cítí být užitečná, ze své duší perspektivy. Když prožije hodnoty, které jsou pro ni hodnotné. Radost, smích, úlevu, lásku, hrdost a rovnost. A toto cítíme, když jdeme udělat radost či pomoci, protože CHCEME. Nikoliv proto, že MUSÍME nebo potřebujeme něco nazpět. Je to jednosměrná jízdenka, která ale dělá svět krásnějším úplně všem.

Máme konec února, měsíce zaměřeného na loajalitu a její rovnováhu. Na službu a její rovnováhu. Rovnováhu dávání a přijímání. A nemusí to být nutně stejná platidla. Dáme peníze, dostaneme poděkování. Dáme pozornost, dostaneme úsměv. Dáme službu, dostaneme vděk. Rovnováhu vlastníme jenom a jenom my. Tedy spíše ten barometr, který nám řekne, jak na tom doopravdy jsme.

Pokud při pomyšlení na službu cítíme melancholii, tak jsme rovnováhu ztratili. Zapomeňme v tom případě na službu, která čeká něco nazpět. A buďme k sobě opravdu upřímní v rozpoznávání, která to je. Pak ji opusťme, dokud ji druhá strana nedorovná. Jakkoliv, ale tak, aby se naše rovnováha opět nastolila.

Poté začněme dělat radost a pomáhat, protože nám to přináší radost a nám to pomáhá v našem pocitu, že jsme užiteční, že jsme cenní, že jsme vážení. Že naše služba přináší prospěch celku. Že právě náš talent dostává prostor, aby zazářRadost.il. I kdyby to měl být talent, že umíme něco vyřídit na úřadě, nainstalovat novou apku nebo opravit v domě. Každý vlastníme nějaký talent. KAŽDÝ!

Podpořit svůj talent, potenciál a radost můžete pomocí směsí Motivace a úspěch nebo Radost. Působí na hlubokých úrovních a léči to, co je ještě bolavé a blokuje nás na tvůrčí cestě vpřed.

A jestli kolem sebe máme někoho, kdo má melancholii v duši, ať se projevuje jako jakýkoliv problém duševního zdraví, nechejme ho přečíst výše uvedený citát a povzbuďme ho k akci. K akci, která mění směr k pozitivnímu prožívání života.

Tak buďme užiteční pro sebe i pro druhé přátelé! ❤️ A jestli vás článek oslovil, tak ho pošlete dále, ať slouží a JE K NĚČEMU! 😍😇

Eliška

Je to jenom pár dnů, co jsme se překlopili do dalšího nového roku. Roku 2026. Vždy to uteče tak rychle, že si člověk ani nevšimne, že se to stalo... Přesto se ale tolik promění. Kromě toho, že se musíme pár týdnů soustředit na to, jaký letopočet všude uvádíme, hledáme energii na nové projekty a spíše klopýtáme přes první pracovní dny, se především mění energie daného roku. Je to jako bychom přeladili na nové rádio, nové vlny, vibrace, kmitočet. Není to vidět, ale to, co k nám z éteru prolíná je jiná muzika než ta, na kterou jsme byli zvyklí. Vidět to bude za pár týdnů a obzvláště pak za pár měsíců, jak se ta nově zasazená semínka v nás začnou drát na povrch.

Energie letošního roku nás povede do mnoha nových začátků. Ať už v našich rolích nebo vztazích. K někomu, k něčemu. Včetně sebe, samozřejmě. 😊

Bude nám ukazovat, jak je důležité zůstávat věrni i sami sobě a kriticky přemýšlet nad tím, co slyšíme od druhých. Nikoliv už jen slepě následovat. Být více vědomými v tom, jak se na základě toho rozhodneme. S plnou zodpovědností k sobě i k druhým. Letošní rok bude v tomto skutečně výjimečný. Má totiž číslo jedna (2+0+2+6=10=1+0=1). Je to číslo začátku, nového početí. Spoustu věcí nebudou už (možná nikdy) stejné jako v předchozím devítiletém cyklu, který skončil na Silvestra 2025. Budeme dělat samozřejmě mnohé věci stejně, ale budeme více přemýšlet nad tím, jestli nám vyhovují, jestli neatakují naše hranice, a jestli není čas na změnu. To bude změna největší. Skončilo období duplikace a nastává éra odvahy reagovat autenticky a upřímně na to, jak to jako individuality cítíme a vnímáme. Byť zůstaneme u vědomí sounáležitosti k celku a budeme srdcem vedeni k tomu, aby naše volby měly pozitivní dopad i na druhé. Neříkám, že na komfort. Mnohokrát pravděpodobně někomu šlápněme na kuří očko, ale bude to vždy k jeho prospěchu a dopad bude skutečně na konci dne prospěšný a pozitivní.

To je energie roku 2026. Je toho za touto energetickou proměnou samozřejmě podstatně více. Budou aktivnější určité (konkrétní) modely, a s nimi související vzorce chování, více než jiné. Budeme jinak pracovat se svojí intuicí i originalitou. Budeme si daleko vědoměji strážit hranice. Ať už ty osobní nebo kolektivní. Zkrátka a dobře, bude to proces početí, ve kterém je zapojeno milióny aktivních nápadů (pro metaforu si můžeme představit spermie pádící za svým cílem) a naše hluboké, moudré a vědomé Já (čekající a vybírající si vajíčko). Zkombinovat tyto dvě dynamiky, tyto dva protipóly nemusí být vždy jednoduché. Ale rozhodně to je vždy možné. Dynamika a klid budou v letošním roce ti největší parťáci.

A proč to píšu tady, na stránkách e-shopu s vykuřováním? Protože nejen získávání, zpracovávání, ale také využití surovin pro vykuřování má různé dynamiky a hlubokou vnitřní moudrost a vlastní inteligenci. Suroviny často zrají stovky let, než se dostanou k nám na vykuřovací uhlík nebo sítko vykuřovací pícky. Tedy ty kvalitních, o kterých je řeč. Mají v sobě historii oblasti, ve které se zrodily. Umí podprahově aktivovat stejně jako zklidnit. Umí podprahově otevřít staré rány, aby se mohly léčit stejně jako nastolit klid potřebný pro proces léčení. Vše se děje hluboko a v bezpečí. Proto má technika vykuřování opětovný boom, protože to, co nezvládáme pošéfovat našim raciem a myslí dostává prostor skrze prožívání srdce. V partnerství. V respektu. V úctě. V harmonii.

Tak nechť nás vykuřovadla provázejí laskavě, vlídně a efektivně. Nechť otevírají to, co je připraveno k léčení a pomáhají s procesem uzdravování. Nechť vnáší do domovů (ať už těch kolem nás nebo v nás) klid a hlubokou důvěru. Nechť ukazují světlo naděje tam, kde ho nevidíme. 

Krásný jedničkový rok, milé zákaznice a zákazníci. Ať je pro vás tím pravým startuperem pro vaše plány, sny a touhy.

Eliška

Mlhy posledních dnů nám připomínají, že podzim vládne v plné síle a v laskavosti nám tím dává najevo, že je načase začít zpomalovat a tvořit si pohodlný zimní „brloh“…. 

Ne vždy se to v „moderním světě“ daří, přesto už samotné vědomí, že jsme či nejsme v souladu s biorytmem přírody nám umožňuje minimálně pocítit, že máme alespoň něco pod kontrolou. A to i v případě, že kolem sebe nemůžeme kontrolovat jinak vůbec nic. 

To, jak ale trávíme čas po setmění je v mnoha ohledech jen náš „byznys“. Jestli nám hraje TV na plné kecky a bliká jak na diskotéce nebo naopak hraje tichá hudba při tlumeném osvětlení, může naprosto odlišným způsobem tvořit naši realitu i při tak banální a nudné činnosti jako je například mytí nádobí. 

Stejně tak, jaké vůně kolem sebe v čase zpomalování a zklidňování máme. Jestli citrusové, které aktivují nebo vůně, které právě laskavě zpomalují a vedou nás k vnitřnímu rozjímání jako třeba myrha, kadidlo nebo santalové dřevo. Mnohé nás vedou do času dětsví, kdy podzimní čas navíc voněl kakaem se skořicí.

Tak jako se chystá a zpomaluje příroda, můžeme tak vědomě činit tedy i my sami. Uděláme dobře nejen našemu tělu, ale i mysli a duši. Možná totiž také vnímáte, že je čím dál těžší držet letní výkonnostní tempo, a tak čím dál více chybujeme, vypadáváme z domluvených termínů a hledáme slova. Odpočinek potřebuje totiž už i mysl a ta má skvělý nástroj, když ji odpočinek sami nedopřejeme. Začne se odpojovat a my pak jednáme v mnohém nelogicky a iracionálně. A v takovém nastavení se nám pak děje nejvíce průšvihů a fu*kupů.

To vše se prohlubuje tím spíš, že se nachýlil avizovaný čas Dušiček a z mnoha úhlů pohledu, kultur i tradic je to čas, ve kterém se prolíná prostor živých a zesnulých. Na tento prastarý program reaguje jak naše tělo, tak právě i mysl a srdce a je ´úplně jedno, jestli se počítáme mezi ezoteriky, spiritualisty, pragmatiky nebo ateisty. Lízne to všechny, protože to je prostě ve vzduchu. Chca nechca...

Pro někoho je tento mimořádný čas okamžikem, ve kterém se potřebuje dorozloučit s někým, kdo mu odešel, ať už skrze paní Smrt nebo rozchodem. Vyslovit to, co nebylo vysloveno a ukončit vše v lásce a odpuštění.

Pro někoho je to čas, ve kterém ho to vede do vlastních stínů a strachů nejen z nemoci, nedostatku, ale i třeba ze smrti a ukončení, které si nepřeje.

Pro někoho je to čas ochrany obydlí a očisty od všeho, co je potřeba nechat naopak už umřít. Od konfliktu, vztahu či modelu chování, který místo aby podporoval a povzbuzovat tahá ke dnu…

Každý máme svá témata a každý s nimi pracujeme po svém. A to je moc dobře. Neexistuje žádné univerzálně dokonalé řešení. Kromě jednoho, a to je to naše vlastní, se kterým jsme v souladu.

 🍂 Pro které se rozhodneme, ač mu druzí nemusí rozumět. a snaží se nás z ní odradit.

 🍂 Pro které se rozhodneme i s vědomím, že podstupujeme riziko, ale i přesto je pro nás toto poznání důležitější než nekonání.

 🍂 Pro které se rozhodneme právě proto, že za tímto vystoupením z komfortní zóny cítíme v té nejhlubší úrovni právě tu nejlepší novou cestu.

A u všech těchto okamžiků se velmi můžeme podpořit technikou vykuřování. Ať už pro posílení odvahy či pro laskavější průběh v bolesti. Nemusíme nutně čadit, až se spustí hlásiče. Můžeme rozvonět trochu směsi nebo i jedno druhové pryskyřice či bylinky v pícce nebo klidně i na plotně na alobalu… cokoliv, co uděláme je více, než o tom jen přemýšlet. 

A pokud si chceme na svátek Svatých ochránit dům, dejme si záměr o co nám v prvé řadě jde (vyslovení nahlas je prvním velmi dobrým předpokladem), povolejme si pomocníky z jakýchkoliv úrovní, pokud nás to tam vede, zapalme klidně i usušenou šalvěj ze zahrádky (pozor jen na padající popílek, takže je dobré pod ní něco podržet) a obejděme si dům od vchodových dveří po obvodu každé místnosti.

Zaměřme se vědomě i na rohy, kde se drží nejen pavouci, ale i největší „energetické nečistoty“. Nezapomeňme na sklep i půdu, pokud je máme. Na závěr řádně vyvětrejme s přáním, aby dovnitř vstoupilo jen to laskavé, zdravé a podporující. Důkladně se poté uzemněme nějakým jídlem nebo pitím. Poděkujme sobě, prostoru, vykuřovadlu, andělům (pakliže jsme si je k práci přizvali) nebo jiným bytostem (racionalisti a ateisti toto mohou klidně vynechat a provést úkon čistě funkčně)… Je to jen a jen naše a není žádný dokonalý postup. Pouze se držme pravidel dobré praxe zahrnující tyto důležité body: záměr, ochranu, vyvětrání, uzemnění a poděkování. 

A pokud byste pořád měli pocit, že vám něco v této skládačce chybí, tak se ozvěte. 

Možná si teď říkáte, po čem v rámci ochrany sáhnout? Za mě jsou to například: šalvěj (ideálně naše šalvěj lékařská ze zahrádky nebo bílá), pelyněk, styrax, kadidlo, myrha, santalové dřevo, palo santo, tymián, aj.

Ze směsí Očistných vůní pak směsi Bezpečí, Odevzdání, Požehnání domu, Uzemnění, Styrax a Stesk. Je ale úplně v pořádku, když si vás zavolá něco jiného… jen vaše podvědomí ví, co se hodí nejlépe. Přece jen dostává informace o chvíli dříve. 

Přeji nám všem laskavý přechod přes tento energeticky silný okamžik. Nechť v lásce a laskavosti dojde k odstranění všech dluhů, křivd a pocitů zrady. Nechť tma kolem nás je tmou ochrannou, přinášející klid, úlevu, odpočinek a bezpečí, nikoliv děsící, plnou zloby, despektu a odsouzení.

Mějte klidný „dušičkový čas“, milé a milí a pakliže chcete mít směsi do Dušiček doma, nenechávejte to na poslední chvíli

Eliška

V dnešní době plné nabídky, rozmanitosti a odlišností, plné ceníků a výhod se cítíme být mnohdy zahlceni a přeinformováni. Na jednu stranu je to skvělé, protože si máme a můžeme z čeho vybírat. Jen starší generace si pamatuje na to, že tomu tak nebylo vždy. Na stranu druhou je příliš široký výběr zdrojem osobních nejistot, nerozhodností a s tím souvisejícího vnitřního konfliktu či aktivací strachu ze špatného rozhodnutí. No, ono vždy a vše má něco pro a něco proti. Rovnováhu si musíme najít každý sám v sobě.

Trošku vám chci pomoci s prvním filtrem, který ale významně omezí množství mezi nímž se musíme rozhodovat. Tím prvním filtrem je totiž uvědomění si vlastních vnitřních hodnot, se kterými rezonujeme. Co má pro nás tu největší hodnotu? Samozřejmě se nám to v čase proměňuje podle toho, jakou fází života právě procházíme, a za jakých okolností a podmínek. Je proto moudré občasně tento sebereflektivní proces nechat projít aktualizací.

Obvyklé hodnoty jsou tvořeny několika základními kameny, které tvoří tyto položky:

• udržitelnost (aby to neubližovalo nikomu, ani přírodě, ani lidem)
• cena (aby nezruinovala, ale byla férová ke všem zúčastněným)
• poslání (abychom věděli, kdo za projektem či produkty stojí a čím chce přispět společnosti)
• lokace (abychom podporovali místní ekonomiku)
• důvěra (abychom měli jistotu, že když se něco pokazí, není problém to opět napravit ke spokojenosti všech)
• smysluplnost (abychom měli pocit, že nám projekt či obchod dává smysl)
• dopad na společenství (abychom věděli, že ten kdo podniká posouvá svět a společnost svým přístupem a opravdovostí k lepšímu stavu světa)

Možná bychom jich našli více, ale tyto považuji za ty nejcennější.

Můžeme si je očíslovat podle svých priorit a díky tomu získáváme docela pěkný přehled, jak se v tom obrovském množství zboží, produktů a služeb lépe orientovat a vyznat. Můžeme při pravidelném opakování také vidět, jak se nám to proměňuje a posouvá. Můžeme pak lépe tyto hodnoty předávat dalším, ať už jde o děti nebo o naše rodiče, kteří se v té mega nabídce zcela ztrácí a jsou těmi nejjednoduššími cíli na přehlceném trhu. Byl by to docela zajímavý průzkum, kolik procent obratů dělají velkým obchodním "žralokům" (jako je např. Temu, Shein, Allegro apod.) právě lidé, jenž vyrostli v totalitních podmínkách s velmi limitujícími možnostmi nákupu. Když by se nějaký sociolog nudil... 😃

Očistné vůně si na hodnotách zakládají opravdu hodně a v mnoha ohledech. Nejen tím, jak vybírám dodavatele, kde je garantována nejen kvalita, ale také původ a férové obchodování, ale také tím, jak využívám recyklační procesy (použité kartony, doplňovací papírové "ekobalení") nebo jak zapojuji různé začínající tvůrce (obvykle studenty) pro tvorbu dárečků, které pak posílám.

Do hodnot Očistných vůní patří také spolupráce se spřátelenými weby a firmičkami, které ctí stejné hodnoty a ctnosti. Odkazy na ně najdete úplně dole na home page, ale já jim chci právě nyní věnovat i tento článek. Trochu je představit, protože za to stojí. A vy, milí návštěvníci webu Očistné vůně také. 💖 Nechejte se pozvat k malé prezentaci, která potěší všechny úrovně vašeho bytí. Mysli dá dostatek informací, tělu podporu pro chvíle (sebe)hýčkání a srdci krásný pocit, že je toliko krásných možností.

A vězte, že tam najdete vše, ať už hledáte něco pro paní učitelku na závěr školního roku, dárek k narozeninám nebo ke svatbě či narození dítěte nebo prostě jen něco malého k svátku bez ohledu na to, jestli je to Valentýn, Den matek nebo otců, MDŽ nebo třeba jmeniny.

Tak si ty prokliky užijte a potěšte oko i srdce, protože stojí za to! 🥰

🍀 Mýdlárna Mlýnky vyrábí mýdla, krémy, parfémy, tuhé šampóny a jinou kosmetiku z ekologicky udržitelných surovin v BIO kvalitě. 

🍀 Vontree Candle ručně vyrábí svíčky s využitím přírodních surovin - sójového vosku - v nádherných kompozicích i baleních.

🍀 Barbara Zemčík vyrábí luxusní designové vykuřovací pícky pro ty, co hledají něco opravdu extra.

🍀 EM Tělové a ušní svíce ručně vyrábí tělové a ušní svíce ze 100% přírodních surovin, které pomáhají s mnoha zdravotními problémy.

Tak ať vás nákupy těší nejen na mysli, ale i na srdci. 💖

Eliška

O účincích kadidla bylo řečeno už mnohé. Ne nadarmo patří ke třem darům Tří králů při narození Ježíše, mezi které se řadí zlato, myrha a právě kadidlo.... A co na to moderní věda? Nestačí vám jen výroky o jeho prospěšnosti, ale zajímá vás trošku vědecký pohled? Čtěte dále...

V poslední době se kadidlo začíná dostávat do popředí zájmů vědeckých týmů, protože se zjistilo, že kyseliny obsažené ve stromech kadidlovníků (Bosweliia) umí přeprogramovávat enzym, který máme v těle a má klíčovou úlohu při vzniku zánětů (5-Lipoxygenáza). Substance z kadidlovníků tak umí pozitivně ovlivnit astma, revmatickou artritidu a neurodermatidu, říká Oliver Werz z  Friedrich-Schillerovy univerzity v Jeně.

Tento tým provádí již několik let výzkum. Ve svých pokusech použil syntetický protizánětlivý lék Zileuton a přírodní látky s protizánětlivým potenciálem, mezi nimiž bylo právě i kadidlo. Tým profesora Werze byl překvapen, že zatímco se Zileuton i další přírodní látky ihned usídlily přímo v aktivním centru enzymu, aby zablokovaly vznikající zánět, kadidlo postupovalo úplně jinak. Jeho substance se spojila s enzymem na místě mimo jeho aktivní centrum. Toto propojení začalo způsobovat neobvyklé strukturální změny v chování tohoto enzymu. Nejen že začalo v jeho centru protizánětlivě působit, ale začalo ovlivňovat dominovým efektem i další strukturální změny tohoto enzymu. Jak uvádí spoluautorka výzkumu Jana Gerstmeier, z analýzy molekulárního komplexu a jeho možných účinků vyplývá, že 5 - lipogenáza pod vlivem kadidla nejenže přestává aktivovat zánět, ale svoji funkci dokonce obrátí. Místo aby spustila zánět, produkuje protizánětlivé substance.

Tento vědecký tým si uvědomuje potenciál svého výzkumu v oblasti vývoje protizánětlivých léků nejen ve výše uvedených oblastech onemocnění. A tak má v plánu dále zaměřovat svoji pozornosti ke kadidlu, co by léku proti zánětům. 

Třeba se tedy jednou dočkáme, že bude síla přírody využívána, bez ohledu na farma lobby. V tuto chvíli neumožňují zákony a předpisy v ČR jakkoli kadidlo spojovat s léčivými účinky... přes všechna historická i vědecká fakta.

A tak je jen na nás, k čemu inklinujeme, co s námi více souzní, a kterým směrem se naše vlastní volby vydávají... 

Zdroj:  https://www.wissenschaft.de/gesundheit-medizin/weihrauch-wie-das-heilige-heilmittel-wirkt/

Friedrich-Schiller-Universität Jena: Nature Chemical Biology, doi: 10.1038/s41589-020-0544-7

Loni, v tento čas, jsem před bujarými oslavami tzv. pálení čarodějnic, nabízela na FB (Danjavad - Eliška Lukonchik) svůj vhled na tento svátek, chcete-li společenskou událost a vyzývala jsem k zvědomění jeho podstaty. Aby se bujará párty konala s vědomím oslav života, nikoli smrti upálením. 

Letos bujará párty asi nebude, tak máme jedinečnou šanci se ponořit více do hloubky. 

Svátek, který pochází z pohanských dob a nese název Beltain, byl v průběhu zavádění křesťanství využit ku prospěchu moci a místo oslav života, moudrosti, propojení s přírodou a "neuchopitelnými" dovednostmi a znalostmi žen (ale i mužů), se začal hon na všechny, kteří vnímali věci jinak... Kteří měli odvahu nemlčet a ve jménu své vnitřní pravdy obětovat i život. 

Pálení čarodějnic se tak stalo společensky uznávaným způsobem, jak s těmito individualitami skoncovat,. Aby pod rouškou oslav připravených pro lid a posvěcených pány, nedocházelo k veřejnému odporu vůči likvidaci těchto žen a mužů. Stylem, uděláme oslavu a nikdo nic nepozná. A pokud ano, bude ze strachu mlčet... 

Kdykoli si toto zneužití lidské důvěřivosti uvědomím, je mně nesmírně smutno a ač už se dávno nemusíme bát vyslovit svá slova, ukázat své vhledy a postoje, stejně je někde v nás, hluboko skryt ten strach, že by nás to mohlo stát... však si doplňme dle vlastních zkušeností. Život, místo, lásku, ocenění, společenský kredit, výhody? Je toho tolik, čím pomyslně platíme... 

A právě v těchto časech, více než kdykoli předtím, je důležité si nalít čistého vína. Mlčíme proto, že nemáme k tématu co říci, protože jsme od svého já odpojeni a nevíme, co si myslet? Nebo proto, že nad námi vládne náš vnitřní strach? 

Neznamená to, že jsme dobří či špatní. Je to jenom informace. Pro nás... Letošní rok je o odkrývání vnitřních pravd, o vytáhnutí všech manipulací na světlo, ať už našim přičiněním, skrze chování druhých nebo zásahem vyšší moci (možná si to propojíte s aktuální pandemií)...

Pokud máme pocit, že je za tímto tématem něco, čemu nerozumíme, ale přesto to s námi rezonuje, dovolme si letos, díky všem vnějším okolnostem, uchopit "čarodky" jinak. 

Udělejme si doma svůj rituál.. Děti nám pomohou. Ty, co přišly v tomto tisíciletí, jsou daleko více napojeny a budeme překvapeni, jaké dotazy, informace, vize a úvahy nám budou nabízet. 

Udělejme si oheň jako symbol Beltainu. Dobrý sluha, zlý pán... Poděkujme mu za jeho kvality, bez kterých bychom nedokázali fungovat a vyjádřeme mu respekt před jeho destruktivní silou (ostatně letos nám to po celém světě jasně demonstroval)... Vnímejme lásku i pokoru k tomuto ohni. Pak si položme ruce na svá srdce a mlčky vnímejme svůj vnitřní oheň se stejnými emocemi. Láska a vděk i respekt a pokora. Vnímejme, co prožíváme a buďme připraveni na přítok emocí... veselých, smutných, radostných, bolestných... vše je v pořádku, jen si dovolme je nechat projít a odžít. Klidně si povězme předem, že pokud bude mít kdokoli z nás potřebu se smát či plakat, nebudou to ostatní komentovat, ani na to nijak reagovat... Pokud nás to bude bavit, sdílejme své pocity: mé srdce a můj vnitřní oheň cítí, vnímám, vidím, prožívám... jsou to krásné příběhy a pocity pro všechny. Můžeme ještě pokračovat, pomyslně vzít trošku ohně z našeho srdce a s poselstvím a požehnáním ho pomyslně přiložit na společné hořící ohniště s přáním, aby toto poselství putovalo po celé planetě a posloužilo všude tam, kde je třeba. Mohou to být poselství lásky, zdraví, hojnosti, bezpečí,... poděkování matičce Zemi. Cokoli, co je v souladu s láskou. Důležité je, aby byla využita slova resp. hlas, nikoli jen myšlenka. Pro koho bude těžké to vyslovit nahlas, může šeptat tak, aby ho nikdo neslyšel. Aby slyšel jen a jen sám sebe... Na závěr se můžeme chytit za ruce a skrze tento kruh si popřát do nadcházejícího období dostatek plodnosti, tedy dostatek plodů lásky, zdraví, svobody, financí, ocenění, uznání, seberealizace,... doplňme, co potřebujeme. ❤️

A pak pojďme slavit. Že jsme živí, zdraví. Že jsme milující i milovaní. Že můžeme tvořit i bořit to, co nám už neslouží. Že máme kolem sebe ty, které kolem sebe chceme mít i umíme s láskou oddělit ty, které vedle sebe mít už nechceme. Že máme planetu, na které můžeme žít... 

Slibuji, že pokud projdeme tímto zvědoměním, už žádné "čarodky" nebudou stejné. Budeme jiní... svět kolem nás bude jiný. 

Pakliže milujete vůně a chcete si celý rituál dokončit skrze očistu vůní, vykuřovadlem, nechte si nabídnout Styrax. Jeho symbolika v podobě černého uhlí je více než výmluvná. Přesto nabízí propojení s našimi rodovými liniemi, napojení se na naše "vyšší já" i celou mimosmyslovou úroveň, podporuje laskavost, něhu a jemnost a má mírné afrodiziakální účinky. Nyní v limitované edici s dárečkem v podobě vykuřovací směsi Motivace a úspěch.

Krásný svátek lásky, moji milí! ❤️

Eliška

V letošním roce se nám děje spousty nečekaných událostí. Vše, co známe a na čem lpíme se mění, získává nové rozměry, dostává nové normy i rámce a toto vše, tato změna různých procesů, systémů a pravidel, dostává nás všechny pod tlak. Ten se může (a často se tak i děje) projevovat skrze emoci hněvu a nespokojenosti. 

Ne vždy se nám daří naše emoce nespokojenosti uvolnit někde stranou tak, abychom jimi nezasáhli jinou bytost, a tak chtě či nechtě často přehodíme naši tíhu na ramena druhých... Děláme to, jak nejlépe umíme a všichni se učíme býti vědomějšími, emocionálně stabilnějšími, zodpovědnějšími za naše kroky i volby a především laskavějšími v okamžicích, kdy se nemůžeme pod tlakem událostí svobodně a v radosti nadechnout.

Abychom nezranili, neseme si mnohdy naši tíhu, kterou máme ve svých myslích i srdcích, tiše a skrytě dál.  Na první pohled to může vypadat jako laskavé gesto, ale pokud si představíme, že každý z nás vyzařuje nějakou energii, a o tom už dneska není pochyb, a představíme si ji jako jemnou mlhu kolem našich těl, tak pokaždé, když se potkáme s někým jiným, naše mlha se jej dotkne a ta jeho zase nás. Pokud je jeho naladění laskavé, radostné a lehké, odcházíme od něj uvolněnější a spokojenější. Pokud je jeho naladění nespokojené, přetížené a bolestné, odcházíme z jeho blízkosti bez nálady a rozladění.

Ať tedy chceme či nikoli, pokaždé když jdeme například do obchodu, projdeme spoustou pomyslných mlžných sprch, v různých náladách a vibracích. A naše srdce na to reaguje, protože je nesmírně citlivým orgánem zachycujícím elektromagnetické vibrace a vlny. Možná vám to nyní dá odpověď na to, proč se v letošním roce cítíte po návštěvě jakéhokoli obchodního či institucionálního zařízení unavení více, než v předchozích letech. 

Co s tím? Nakoupit je třeba a vyřídit některé věci na úřadech se musí... Neumíme změnit nastavení těch druhých, ale umíme se opečovat tak, aby na nás "mlžné sprchy" druhých nezanechaly stopy. Abychom naše těla a především pak srdíčko očistili od vibrací, které nejsou naše a nepatří k nám. Abychom byli pouze v naladění, které vychází z našich vědomých kroků, rozhodnutí a voleb.

Jak na to, si nyní povíme. Jak víme z přírodopisu na ZŠ, v nose máme receptory, které vedou rovnou do mozku. Následně vdechnutý vzduch míří do plic, kde má za úkol kyslíkem vyživit srdce a krev. Zkusme si to představit jako příběh o několika dějstvích. Nadechnete vůni, kterou jste milovali jako děti. Jakmile projde nosem a dostane se do mozku, začne nám mysl nabízet obrazy a vzpomínky. Konkrétní, jasné, reálné. Tím je zapojena do vůně mysl. Dále ale vzduch pokračuje do plic, vůně se dotýká srdce, které ihned startuje vnitřní skryté pocity. Ty se následně pomocí krevního řečiště rozprostřou do celého těla a uvolní tělo do příjemného fyzického stavu. Výdechem vracíte do společného vzdušného prostoru vše, co není třeba. Vzpomínky, pocity a fyzický komfort přesto zůstávají...

Na této bází jsou postaveny naše vykuřovací směsi i jednodruhové pryskyřice a technika vykuřování, kterou najdete popsanou na dalších místech blogu a vlogu. Umí očistit nejen prostor sám, ale i všechny úrovně našeho bytí. Pokud tedy prožíváme velké tlaky, úzkosti, sevření či nepravidelnosti v oblasti srdce, můžeme si pomoci touto očistou. Efekt je téměř okamžitý a rozhodně očistíme místa, kam se jinak nedostaneme. Je samozřejmé, že pokud tyto obtíže trvají déle, je potřeba situaci nepodceňovat a vyhledat lékaře. Potvrzení, že nám nic není, navrátí naši pragmatické mysli klid. V současné době se však často děje, že se jedná o energetické vlny, které dostanou tento drahocenný orgán do nepohody. Prostě na sebe "bereme" tlaky okolí a nečistíme je... Nádherná a laskavá směs, s vysokou vibrační energií, opečovávající právě oblast srdce je směs "Láska, světlo, energie". 

Pakliže jste v prostoru, kde nemůžete kvůli hlásičům vykuřovat nebo máte v domácnosti astmatika či jinak nemocného "plícaře", můžete využít rozprašovací esenci "Očista", která funguje stejně. Nebo si ji můžete vozit s sebou v kabelce či brašně a očistu si dělat kdykoli, kdy ucítíte, že je vaše srdce pod tlakem.

Krásné a uvolněné dny!