Vykuřování jako očista...

 

Vykuřování je prastará technika, pomoci které se lidé čistili od všeho, co jim neprospívalo. Činili tak nejen na duchovní úrovni, jako očistu před zlými duchy, ale i jako očistu fyzickou. Díky tomu si mohli udržet lepší zdraví a zabránit tak nakažení různými bakteriemi a viry. Vědomi si propojení emocí s fyzickým zdravím, využívali vykuřování i jako očistu v rámci emocionální rovnováhy.

Ač se vývoj světa i lidstva významně posunul, esence člověka zůstává stejná. Rovnováha fyzické, mentální a emocionální úrovně je základem pro radostný a spokojený život. Ne vždy umíme ovlivnit situace, které se kolem nás dějí a emocionálně se nás dotýkají a ne vždy se dokážeme ubránit dopadům, které to na naší rovnováhu má. V takových situacích je technika vykuřování velmi efektivní.

V životě každého nás jsou i situace, kdy přicházíme o někoho milovaného a ztráta je natolik veliká, že můžeme propadnout do pocitu úplného odpojení. Život kolem nás se může stát jakousi kulisou, která nás přestává zajímat. Jediné, co může být středem našeho Bytí je spousty otázek, které jsme nestihli položit, spousty slov, které jsme nestihli vyslovit a spousty odpuštění, o které jsme nestihli požádat. I v těchto situacích má vykuřování své hluboké opodstatnění. Je totiž komunikační technikou bez ohledu na stav, ve kterém se nacházíme, tedy jestli „jsme“ v duchovní či fyzické formě. V takovém případě se jedná o dočištění vztahu, který nás i po smrti druhého váže (či dokonce svazuje), a na základě kterého jsme následně ochotni propustit vše, co bylo a znovu se vědomě rozhodnout pro život, na kterém budeme zúčastněni i bez našeho milovaného člověka.

Vykuřování je zkrátka nenáročná, ale velmi účinná a hluboká technika očisty, kterou můžeme mít kdykoli po ruce a pomoci tak sobě či komukoli (nebo i čemukoli) jinému.