Ve specializovaných obchodem můžeme koupit jak jednodruhové suroviny, tak i směsi. Co kdy použít najdeme buď přímo na přebalu nebo na vševědoucím internetu. A nezapomínejme na naši intuici… ta už totiž vše výše uvedené zahrnuje. Některé jsou lokálními surovinami, jiné putují z dalekých koutů planety. Moudrost předků nás učí, že lokální materiál má pro nás unikátní význam. A i s ohledem na životní prostředí je fajn zvážit, jestli je tu kterou surovinu z druhé strany planety skutečně potřebuji. A to nejkrásnější a nejúčinnější nám velmi často roste přímo na zahradě či za humny.
Pakliže už si vybereme vykuřovací suroviny z obchodu, je dobré si zjistit, odkud materiál pochází a jaké hodnoty nabízející firma prezentuje. Toto vše je totiž do vykuřovadel „vtisknuto“. Neváhejme se ptát a pokládat přesně ty otázky, které vás v daný okamžik napadnou. Neobjevují se náhodně…
Vykuřovat můžeme několika způsoby:
1/ vykuřování na uhlíku – je potřeba využít speciální uhlík, který vložíme do nádoby, ve které se z důvodu izolace nachází cca 1 cm písku či soli a po jeho rozpálení se vkládá požadovaná surovina. Nevýhodou je doprovodný pach uhlíku, který někomu vadí, jinému nikoli…
2/ vykuřovací pícka – v obchodem či na internetu najdeme velkou nabídku vykuřovacích pícek z různých materiálů. Jsou nabízeny z keramiky, kamene, kovové, skleněné,… Vždy obsahují „sítko“, na které se vykuřovadlo pokládá a využívají čajové svíčky, jako zdroje tepla a žáru.
3/ samovýroba vykuřovací pícky – ať už s dětmi nebo sami můžeme tvořit s keramikou. Případně můžeme využít jakéhokoli svícínku, jedinou podmínkou je, aby byl nějak dírkovaný kvůli lepšímu přístupu vzduchu. Následně si zakoupíme v drogerii kovové sítko na nečistoty do dřezu. To položíme na svícen s čajovou svíčkou a na něj položíme vypálený hliníkový kalíšek od čajové svíčky. Do něj pak vložíme vykuřovadlo…. hotovo! Toto řešení mám osobně nejraději. Dává velký prostor pro tvořivost, různorodost a i manipulaci v rámci cestování…